Síla podvědomí: 4 kroky, které vám pomohou získat postavu, kterou si přejete…

Jako dnes si pamatuju chvíli, kdy jsem uklízela koupelnu u klientky v jedné z Novozélandských vil a stoupla si na váhu, kterou jsme jinak neměli. Protočily se mi panenky a poprvé v životě jsem pochopila, jaké to je, když si někdo řekne větu: “Ach jo… Já snad tloustu i ze vzduchu.” 

Jsem člověk, který váhu nikdy nemusel řešit, mám to tak nějak z hůry dáno, je to asi i tím, že zdravá jíd­la mi prostě chut­na­jí a pohyb je můj živ­ot. Ale tam v ten moment bylo něco jinak, možná změ­nou prostředí nebo to byl dojezd stresového období, které jsem před odletem proží­vala. Kaž­dopád­ně jsem za 3 měsíce nabrala 9 kil a byla z toho nešťast­ná. Tehdy se můj prob­lém vyřešil tím, že jsem si utrhla meniskus a nasléd­nou rekon­va­les­cencí se dosta­la na původ­ní váhu a pří­val neg­a­tivního myšlení spo­jeného s mojí váhou se zas­tavil. Možná jsem se tomu, ale mohla vyh­nout, kdy­bych věděla to, co vím dnes a pro­to bych to s vámi ráda sdílela v tom­to článku.

Mys­lím si, že podob­ný prob­lém řeší mno­ho z nás a pro­to jsem sep­sala pár postře­hů a tipů.

Co v dnešní době způ­sobu­je prob­lémy s váhou? 

V první řadě je to to, že jsme někde po ces­tě pozbyli oprav­dový vztah k jíd­lu. Jíme ve stre­su, větši­na toho co sníme se za jíd­lo ani nedá považo­vat, a nebo to jsou věci, které naše­mu tělu příliš neprospívají.

V druhé řadě, ne méně důležité, jsou to naše myšlenky a emoce, které se nám při jídle honí hlavou. 

“Mám to sníst?” ; “Nejez to!”; “Cítím se provinile, protože jsem to snědl/a”; “Nechápu jak jsem to mohla všechno sníst”

Pojďte si společně se mnou odpovědět na pár násle­du­jících otázek. Odpově­di na otázky si sepište.

Kdy se změnil můj pos­toj k jídlu? 

Kam zmizela radost z jídla?

Z jakého důvo­du nejím v klidu?

Jaká je sekundární výho­da mé váhy? Co mi přináší za výho­du (y), kter­ou bych bez ní neměl/a?

Tato otáz­ka je vel­mi důležitá, pro­tože odpověď na ní může být klíčem k pochopení prob­lé­mu. Mno­hdy si lidé neu­vě­do­mu­jí, že za tím, že nemo­hou zhub­nout je napřík­lad to, že kdy­by zhubli, museli by s manželem nebo manželk­ou chodit po horách, což je nebaví  a tak zůstá­va­jí v zacyk­lení, pro­tože je to pohodl­nější. Je to taková naše zóny jis­to­ty. A náš mozek plní rozkazy podvědomí.

A také si odpovězte, čím by byl nový stav nevyhovující? 

Např.: musela bych si koupit nové oblečení a nemám na to peníze.

Zamyslete se nad svý­mi odpověď­mi a sepište si, co byste chtěli na mís­to těch­to vašich přesvědčení. 

Jezte a užíve­jte si to! Dopřáve­jte své­mu tělu zdravé věci. Zaslouží si to za to, jak vám den­ně slouží. Vězte, že náš mozek a jeho lim­i­ty se dají pře­pro­gramo­vat, když budete chtít.

Ráda bych věno­vala pár slov tomu, co se vlast­ně v našem těle děje, když si jíd­lo neužíváme, ale naopak si ho vyčítáme a spouštíme si tím v těle stresovou reak­ci (tzv. útok&útěk).

Součástí naše­ho mozku a lim­bick­ého sys­té­mu je AMYGDALA, která vel­mi výrazně reagu­je při neg­a­tivních emocích a spouští naše poc­i­ty stra­chu, stre­su apod. Co je důležité říct, že ten­to náš požární detek­tor při poc­i­tu stre­su spouští pro­duk­ci tzv. “stresových hor­monů”, adren­a­l­inu a kortizolu.

Ste­jný stav může vyvolat i pouhý špat­ný poc­it z toho, že se zrov­na nevlezeme do svého oblíbeného oblečení a začneme KONTROLOVAT, co jíme. Naše nepo­hodlí spouští reak­ci útok&útěk a pro­duk­ci zmíněných hor­monů, to zna­mená, že celé naše tělo soustřeďu­je svou energii na tvor­bu stresových hor­monů a nějaké trávení právě snězeného jíd­la se odsou­vá do pozadí. 

Pro­to mno­ho lidí, kteří mají prob­lémy se svou váhou, čas­to říka­jí “tloust­nu jen z toho, že se na jíd­lo podívám” nebo “tloust­nu ze vzduchu” atd. 

Jelikož naše pod­vě­domí je vel­mi vní­mavé na tyto stresové reakce a přesvědčení, které si sebou vláčíme jako těžk­ou kouli u nohy, pil­ně plní naše poža­davky a my oprav­du tloustneme!

Ale nezoufe­jte, se vše­mi svý­mi přesvědčení­mi se dá zatočit a zbav­it se jich.:-) Jed­ním z nejdůležitějších bodů je jejich uvě­domění a pos­tup­né odbourávání.

A teď dost teorie a pojďme se pustit také do praxe 😉 Tato meto­da se dá použít na coko­liv. Dnes s ní budeme pra­co­v­at v rám­ci snížení váhy.

• Stanovení cíle
  

Bodem čís­lo jed­na je stanovení cíle. Pozor! U stanovení cíle je důležité si vybrat takový cíl, který neb­ude příliš malý (nedostatečná moti­vace), ale ani příliš velký. Vždy si dáve­jte reál­né cíle! (Cílem nemusí být pouze čís­lo na váze, ale může to být také vaše před­sta­va, jak byste chtěli vypadat)

A teď se sami sebe zepte­jte, jak poznám, že jsem svého cíle dosáhl/a?

Co uvidíte, uslyšíte a pocítíte, když daného cíle dosáhnete?

U této otázky si hezky uděle­jte pohodlí, klid­ně zavřete oči a popusťte uzdu před­sta­vivosti, vše si pěkně pro­ciťte, jaký je to poc­it? Jak se cítíte s vaší novou váhou? Co vám na vaši novou váhu říká part­ner, přátelé, rod­i­na a hlavně vy sami? Zapa­matu­jte si to, bude Vás to motivo­vat nebo si své poc­i­ty zapište a vždy, když ucítíte, že scházíte z ces­ty přečtěte si kam chcete dojít.

• Zdro­je
  

(pod pojmem zdro­je si nepřed­stavu­jte pouze peníze, mohou to být také přátelé, rod­i­na atd.)

Co nebo koho potře­bu­jete pro dosažení cíle?

Máte to už? / Jestliže ne, jak to získáte?

• Kroky
  

Zvolte si kroky, jak svého cíle chcete dosáh­nout. Co vše pro to chcete udělat? Co jste ochot­ni udělat?

Např.: Jsem ochotna/ý cvičit den­ně půl hod­inu. Změním stravu. Budu jíst ve větší pohodě, neb­udu se u jíd­la honit.

• Ter­mín
  

Toto je vel­mi důležitý bod, vždy si u stanovení cíle musíme dát ter­mín, do kdy toho chceme dosáh­nout. Bez toho­to bodu je stanovení si cíle v pod­statě k niče­mu a je odkládáno do nekonečna.

A pokud byste měli poc­it, že se stále nehý­bete z mís­ta můžete se podí­vat na můj eBook: Vaše tělo je dar, dovolte mu rozkvést. Pánové snad promi­nou, ale eBook jsem vytvoři­la pro ženy, pro­tože vím jak moc svou fyz­ick­ou stránku řešíme a jak moc nás její nedokon­alosti dokáží psy­chicky potrápit.

V tom­to eBooku si společně se mnou zacvičíte (lekce jsou kon­cipovány od úplných začačnic), ale také propo­jíme fyz­ičko s naší mys­lí, pro­tože tam tkví a pra­mení všech­no naše nepohodlí.

Tak směle do toho 😉

Držím palce všem odhod­laným udělat první krok a vytr­vat. Budu ráda i za pří­pad­né zprávy nebo emai­ly, jak se vám dílo daří. 

Mějte se krás­ně a dovolte si rozkvést