veronika holišová EFT

Existuje zákon přitažlivosti?

Ráda bych vám pověděla svůj příběh o zákonu přitažlivosti.

V mém pří­padě zafun­go­val až neu­věřitel­ně, ale neby­lo to jen tak.

Kdy­by mi něk­do na začátku roku 2014 řekl, že na kon­ci toho ste­jného roku nezůs­tane v mém živ­otě na kameni kámen nevěři­la bych.

Leden — květen 2014

Období, kdy jsem procházela poměrně znač­nou vnitřní krizí. Neuspoko­jo­val mě stá­va­jící vztah ani práce, kter­ou jsem dělala. Všech­no bylo tak nějak špat­ně a já to cíti­la čím dál víc, hro­madi­lo se to. Začala jsem poslouchat rozvo­jová videa, čet­la kni­hy a utíkala ke koním, kde jsem vypí­nala a měla klid od svých “strašidel” a toho “co bych měla”.

Zvíře, které mě fascin­u­je a které obdi­vu­ji.

 

Bylo mi 30 let, byla jsem ve vztahu s o 20 let starším part­nerem. Po 10ti letech se zača­lo vytrácet původ­ní kou­z­lo a já si uvě­domi­la, že v tom­to vztahu neza­ložím rod­inu, navíc už jsme se oba spíše brzdili v rozle­tu než že bychom spolu-tvořili. Ten­to vztah byl pro mě v mno­hém vel­mi zásad­ní a nikdy jsem neli­to­vala společně prožitých let. Ste­jně tak jsem ale nikdy neli­to­vala svého rozhod­nutí opustit ten­to vztah. Naopak! V mno­hém mě ten­to nelehký roz­chod posunul vpřed. Náš vztah byl od první chvíle plný španěl­ské vášně, ale i vzá­jem­ně svazu­jící lásky a žár­livosti, což mi mno­hdy při­nes­lo chvíle velkých útrap a psy­chické nepohody.

Květen 2014

Sepisu­ji si na zák­ladě nabytých znalostí o tom, jak svůj živ­ot změnit k lep­ší­mu SEZNAM. Sez­nam, který mám dodnes schovaný a ještě dnes mě udi­vu­je, jak se vše propojilo.

Sez­nam obsa­ho­val soupis věcí, které bych chtěla od part­nera a jak bych si vztah před­stavo­vala. Pomohl mi uvě­domit si, co mi vlast­ně na vztahu tak vadí a proč nejsem spokojená.

Čím víc jsem si sez­nam pročí­ta­la tím víc jsem cíti­la, že s tím něco musím udělat. Byla jsem vnitřně oprav­du rozpolcená.

Čer­ven 2014

Jedu na pra­cov­ní akci s děvčaty z práce. Moc se mi teda nechce a snažím se vykroutit. V mém momen­tál­ním rozpoložení je to to posled­ní, na co bych měla chuť. “Ty jsi nám to, ale slí­bi­la!” (hmm a je rozhod­nu­to, když něco slíbím, tak dělám max­i­mum pro to své slo­vo dodržet, takže jedu). Nakonec je to fajn akce, kde se hod­ně nas­mě­jeme a dokonce tam potkávám i milého klu­ka, který mi říká, že odlétá v září na rok na Nový Zéland a že má v plánu tam asi i zůstat.

Nový Zéland! Úplně se zas­ním a prone­su: “No páni to je boží, ty se máš!” na což on nez­išt­ně (nebo možná právě zišt­ně :-)) dodá: “Tak leť taky, žiješ jen jednou!”.

BUM PRÁSK! To byla tre­fa do černého! Hlavou mi prob­leskne: “No to by bylo, všech­no by mi to vyřešilo”

Ke kon­ci si ještě vyměníme kon­tak­ty, že zůs­taneme ve spo­jení, pro pří­pad, že bych se náhodou oprav­du zbláznila 😀

Když po nějaké době při­je­du domů do své rod­né vísky, potkávám se se svou nejlepší kamarád­k­ou, kter­ou mám od svých dět­ských let. Všech­no jí to říkám a ona se na mě podívá a řekne: “Tak jestli poletíš, letím s Tebou!” COŽE? TO JAKO MYSLÍŠ VÁŽNĚ VESMÍRE? Tak­to vhozená rukavice.

Přá­tel­ství, které trvá již desetiletí!

Čer­venec 2014

Moje touha je čím dál větší, v této době už musím s prav­dou ven a přiznávám příteli, že chci změnu v živ­otě. A že už ve vztahu neumím dále fun­go­vat. Strašně to bolíííí. Pro­brečím týd­ny, ale vím, že to asi jinak nejde. On to bere napros­to úžas­ně a řekne jen: “Měl jsem to udělat já už dřív. Vím, že ti v něk­terých věcech neumím dát to, co chceš”. Musím říct, že o to hůř se mi vztah opouští. Přesto, že pad­lo toto rozhod­nutí zůstáváme nor­mál­ně spolu, fun­gu­jeme bok po boku a já se připravu­ji na svůj velký krok.

Začínáme s kamarád­k­ou zjišťo­vat pod­mínky poby­tu na Novém Zélandu.

A hned v úvo­du se vyskytne první zádrhel. O víza “work and hol­i­day” (pracuj a dov­olenkuj), lze v česku zažá­dat jen jed­nou ročně a to v březnu a bohužel je tolik žádostí, že rozhod­ně není jisté, že vízum člověk i po podání obdrží.

Až v březnu! To je pro mě nemys­litel­né, potře­bu­ju “vys­třelit” co nejdříve. Věci už dostaly spád a já tady v ČR nemůžu zůs­tat! Cítím to a vím také proč. Potře­bu­ju se od vše­ho tady osvo­bod­it, být jen sama se sebou.

Kamarád­ka mi volá s nadšeným hlasem: “Veru vždyť my obě máme německé pasy!!!”

Já: ” A co to znamená?”

Kamarád­ka: “Něm­ci mají víza neomezená a mohou o ně požá­dat kdykoliv!”

Já: ” WOOOW a platí to i pro nás?”

Kamarád­ka: ” Snad jo”

Srpen 2014

Žádáme o Novozé­land­ské vízum našim německ­ým pasem! Za den nám přichází vyrozumění, vaše žádost byla úspěšně zpra­cov­á­na v násle­du­jícím emailu vám zašleme vaše víza. To vzrušení se směsk­ou stra­chu, které zaplav­i­lo celou moji osob­nost, cítím ještě lehounce i teď, když píši tyto řádky.

Zasílám infor­ma­ci o získání víz i mému náhod­né­mu známé­mu, který na Zéland odlétá s kamará­dem kon­cem září. Zprá­va ho moc potěší a dává mi dobré rady a tipy co dál.

Kupu­jeme s kamarád­k­ou letenku. Ter­mín odle­tu 14.11.2014! NEUVEŘITELNÉ. A teď ta přetěžká část jít s prav­dou ven všude tam, kde musím. Ozna­mu­ji svo­je rozhod­nutí odletět na rok pryč v prá­ci, bývalé­mu příteli a blízké rod­ině. Reakce jsou různé a ne vždy pří­jem­né. Nic méně, já už jsem pevně rozhod­nutá a z toho důvo­du jsem si také dříve, než jsem šla s prav­dou ven koupi­la letenku.

Zéland se blíží…

Září 2014

Naši vzdálení parťá­ci na ces­tě už se chys­ta­jí k odle­tu. A posléze posíla­jí infor­ma­ce z ces­ty a fotky. Bože, jak já už se těším na listopad!

Říjen 2014

Čas se vleče, děláme s kamarád­k­ou přípravy na ces­tu, plánu­jeme, ale už obě cítíme tu touhu po dni D.

14.11.2014

Den D je tady. Jak jsem se ho nemohla dočkat, tak teď je mi vel­mi úzko!!! Zaplavu­jí mě úvahy racionál­ní části mozku: Bože, co to děláš!!! Všech­no jsi roz­bi­la! Co tam budeš dělat? Jak se uživíš? atd.

Probíhá vel­mi těžké loučení, doma mimo jiné nechávám vel­mi nemoc­ného 4 nohého přítele a to mi trhá srd­ce snad nejvíc. Pohled do jejích smut­ných očí, “kam jdeš?” a já vím že hoood­ně daleko a že už se možná neu­vidíme (i při psaní těch­to řád­ků se mi řinou slzy ven).

Nasedáme s kamarád­k­ou do vlaku. Ještě ve vlaku dostávám zprávu, že moje psí kamarád­ka umírá a odchází. V ten­to moment se nenávidím!!! Nenávidím své sobecké rozhod­nutí odjet. Další ces­ta pro mě probíhá v mlžném slza­vém oparu. Brečím o pejs­ka, brečím o přítele a o vše co tím­to krokem ztrácím.

Moje psí věrná kamarád­ka, která odešla do nebe v den mého odjezdu.

Naši vzdálení kamará­di (již zkušenější Zélanďani) se rozhod­nou (pro­tože náho­da tomu tak chtěla?) jet právě do měs­ta, kam my za den přiletíme. Dom­lou­váme se na tom, že nás vyzved­nou na letišti a já zařizu­ji společné týden­ní uby­tování. Aby nám vše pomohli zařídit. Z mého dnešního pohle­du vel­mi odvážný krok. Prostě jsem dala na svou intu­ici a kamarád­ce řekla, že jsou fajn a ona mi věřila.

A jak dopadl náš příběh jako z čer­vené kni­hovny? Možná, už asi tušíte. Můj náhod­ný známý, který pronesl větu: “Tak leť taky, žiješ jen jed­nou!” se stal mým milo­vaným přítelem, který světe div se odpovídá napros­to sez­na­mu, který jsem si na začátku roku 2014 nap­sala! Nedokáza­la jsem to pocho­pit, jak je to možné! Jen jed­nu drob­nost jsem do sez­na­mu zapom­něla zmínit a to, že by měl být vyšší než já:-D. A tak mám při své výšce 180 cm vedle sebe úžas­ného, charak­terem velikého muže, leč vzrůstem menšího 173 cm 😀 Máme spolu dva nád­h­erné kluky a i po 8 letech se milujeme.

A jak dopadli druzí dva spoluces­to­vatelé? Po dlouhých 7mi měsících vznikl i druhý vztah naše­ho Novozelánd­ského putování! Dnes spolu mají dva krás­né malé rošťáky (taky kluky):-D a dokonce bydlíme i na ste­jném místě. 😀

Naše par­ta

Náš roční pobyt se pro­táhl na nád­h­erné dva roky! Nový Zéland se pro mě stal mým druhým domovem. Nikdy neza­pomenu na čas tam strávený a doufám, že se tam zase někdy vrátím! A že ho budeme moct ukázat našim synům.

Tím­to článkem, který je pro mě vel­mi niterním sdílením, jsem vám chtěla ukázat, že mno­hdy ta ces­ta za něčím, co si vnitřně pře­jeme, je místy vel­mi trnitá a musíme udělat spous­tu nekom­fort­ních rozhod­nutí a ustát nepří­jem­né situ­ace, ale na kon­ci nás čeká právě to, co jsme si přáli a po čem jsme toužili.

A jak jsem se od toho­to příběhu dosta­la až k mé prá­ci, která mě naplňu­je radostí? To si můžete přečíst v Mém příběhu.

Živ­ot je nádherný…

Spe­cial­izu­ji se na propo­jení Pilates a Tech­nice emoční svo­body, vedu své klien­ty k har­monii těla a mys­li, tak aby se cítili každý den dobře a mohli si plnit své vize a přání. Více o mě najdete tady: Můj příběh

 

Jsem autork­ou těch­to eBooku:

Pro ženy jsem vytvoři­la video eBook, který vám navrátí lásku ke své­mu tělu a to nejen po psy­chické, ale také po fyz­ické stránce. Zajímá vás více? Vaše tělo je dar, dovolte mu rozkvést.

Chcete věmodě pra­co­v­at se svou mys­lí? Stáh­něte si zdar­ma eBook: Naučte se pra­co­v­at s neg­a­tivním myšlením.

Kon­tak­to­vat mě můžete na info@veronikaholisova.cz

Ten­to článek lze nekomerčním způ­sobem šířit v orig­inál­ní for­mě s uve­dením jmé­na auto­ra a aktivním odkazem na stránky www.veronikaholisova.cz a vše­mi další­mi uve­dený­mi aktivní­mi zdro­ji, včet­ně této poznámky.